ných stodol, nýbrž opět obvyklé příčně postavené stodoly s vraty v podélné stěně pod okapem sedlové střechy. V některých vzdálených vesničkách, jako jsou Revúce, Lužná, Teplička a jiné, nenajdeme ani „dvorů", sdružujících chlévy se stodolou, nýbrž stáje stojí ve dvoře odděleně, a to bez průvodní síně nebo kůlny. V jiných vesničkách, bližších k Váhu, na př. v Sliačích, vidíme sice síně u chlévů, ale stodoly stojí napříč a vrata se v nich otvírají v podélné zdi.

Protože však ony dědiny zachovávají namnoze vůbec starší ráz a starobylejší rysy v mnoha jiných ohledech, na př. v nářečí, v kroji lidu, ve vnitřním zařízení domu, ve zvycích a j., můžeme se domnívati, že i v typu stodol a síní udržují starobylejší typy. Proto můžeme souditi, že tedy chlévy s velikými „síněmi" („dvory") a stodoly s vraty pod štítem, jaké vidíme u Váhu, se rozšířily teprve později. Tomu by nasvědčovala i ta okolnost, že jejich rozšíření postupuje podél hlavní komunikace, podél řeky a cest, ale čím výše do hor a čím dále od dráhy, tím je řidší a tím méně se veliké síně a podélné stodoly vyskytují. Totéž můžeme v ohledu „síní" pozorovat i ve Spiši, kde dufarty směrem k severu i jihu mizejí. Může se ovšem namítnouti, že obce pod horami vznikly později -než vesnice u Popradu a Váhu, ale té okolnosti nepřikládám v dané otázce valného významu. Zvláštnosti lidového stavitelství u Váhu nedatují se asi z 13. a 14. věku, kdy většina osad v Liptově vznikala, a nevzbuzují dojem.větší starobylosti než stavby v pozdních osadách podhorských, jež byly založeny v 15.—17. věku. Naopak, uvedené zvláštnosti z liptovské kotliny jeví se nám spíše jako znaky pozdějšího vývoje, kdežto podhorské obce, jež oněch rysů postrádají, vypadají starobyleji. I v jiných ohledech pozorujeme, že vůbec starý ráz života v povážském údolí byl již dávno setřen novými vlivy, které pronikají velmi lehko do otevřeného širokého údolí, novými požadavky, které se uplatňují v přelidněných vesnicích, a působením nových možností komunikačních a hospodářských, jež se dostavily po zřízení dráhy, silnic, továren a povznesením zemědělství. Právě tak jako zanikl v liptovské kotlině lidový kroj a jako mizejí dialektické zvláštnosti, tak zanikly i staré rysy stavební a jsou nahrazovány novými způsoby, vyvíjejíce se podle potřeb hospodářství.

Důležitá zdá se i otázka, zda působil na typ stavitelství původ obyvatelstva. Je známo, že podhorské obce Teplička, Lužná, Huty a j. byly osazeny lidem, přicházejícím z horalského kraje anebo z Polska; bylo by tedy možno, že obyvatelé uplatnili v typu staveb svůj domácí způsob, jejž přinesli s sebou do nových domovů. Naproti tomu však svědčí zkušenost, že i v jiných podhorských slovenských obcích vládnou tytéž poměry a stavební typy; kromě toho ony stavební typy, o něž jde, totiž stodoly, postavené napříč s vraty v delší stěně a s chlévy v oddělené budově bez přidružené kůlny, jsou obvyklé ve všech okolních krajích, v Trenčansku, na Oravě, ve Zvoleni a jinde, takže jsou vlastně kulturním majetkem ve všech starobylejších slovenských končinách. Zdá se tedy, že ani původ obyvatelstva