vřené síně nezůstaly v původní formě, nýbrž splynuly později s při-budovaným podjezdem, „dufartem", ale právě díky tomu zachovaly svůj ráz až dosud.

Jestliže průjezd byl vtělen v architekturu (i když zevně zůstává někdy zřejmo, že je přistavěn), dovedeme si představiti, že otevřené loubí v zádi domu se výhodně spojilo s novým průjezdem v jediný prostor. Ba dovedeme pochopiti i to, že v případech, kde se průjezd připojoval k prozatímní stěně loubí, mohla tato stěna zmizeti, aby přístup do bývalého loubí byl snazší a prostor světlejší. Vždyť se tu leccos pracovalo, mnohdy se tu vařilo, pekl se tu chléb, vážila voda a j. a j.

Samy průjezdy v domě pocházejí ovšem podle mého mínění až z pozdější doby a rozšířily se na venkov silným působením měst a městské architektury. Mezi německými obcemi na horní Spiši bylo, jak známo, hodně měst a mezi Popradem a Kežmarkem celá řada sousedících obcí požívala městských práv a žila podle způsobu městského; nejen Kežmarok, Spišská Belá a Poprad, nýbrž i Spišská Sobota, Matejovce, Stráža, Ruskinovce, Tvarožná, Vrbov byly nadány městskými výsadami. Způsob jejich výstavby přizpůsobil se tedy potřebám a zvyklostem městským, parcely byly vyměřovány dost úzké, domy tvoří souvislou ulici; vjezd je uzavřen a vytvořen průjezd, dlouhá a veliká chodba, která je charakteristickým znakem městského a zejména maloměstského stavitelství, a to i u nás i na Slovensku, v Uhrách i v Polsku.

Horní Spiš v dlouhé době svého spojení s Polskem jistě podléhala vlivům, přicházejícím z Malopolsky, a proto není bez významu svědectví Puszetovo a jiných, že i maloměstské domy v Polsku byly budovány podobným způsobem. Puszet uvádí příklad z Jaroslavě v Małopolsce, ale podotýká, že i jinde disposice domů byla tatáž v území od Slezska až po Pokutí.15)

Krytý průjezd z městských domů šířil se pak i na vesnici a byl ochotně přijímán, neboť se osvědčil jako zařízení výhodné a praktické. Dodnes existují sice domy i bez průjezdní síně, ale v mnoha případech, a to i hodně starých, průjezdy byly i na vsích vystavěny. Domnívám se, že průjezdy se šířily teprve z městeček a z ulicových vsí do jiných dědin, a nikoli naopak, a to z toho důvodu, že ve vzdálenějších pohorských dědinách průjezdu není, ba ani tradice se o nich nezachovala. Domněnka ta potřebovala by ovšem dotvrzení podle historických pramenů; dobrý znalec podtatranského kraje, prof. Gréb myslí však také, že průjezdy jsou vymožeností až nové doby.16)