ván (u Rumunů, kde obřad neexistuje jako zvláštní komplex, jsou stejně pohoštěni vánoční koledníci). a jistě zde je těžko rozhod-nouti, jde-li o obřad společně vytvořený u těchto národů, nebo

o cizí vliv. Ale okolnost, že slovesa полазити je u Jihoslovanů

i dnes všeobecně užíváno (navštěvovati), kdežto u ostatních národů to znamená jenom obřadní návštěvu, a ještě ta okolnost, že obřad polazníka u Jihoslovanů obsahuje daleko více různorodých prvků, nežli je tomu u ostatních národů, dovolují autorovi navrh-houti hypothesu, že tento obřad vznikl u Jihoslovanů a že se potom zjednodušenější rozšířil u ostatních národů (str. 269). „Имея перед глазами карту нынешного распространения этого обряда... мы видим, что c Балкан этот обряд идет на север в села Sorki, Német-Gencse (теперь Navy-Gencs) в пережнюю Панонию, которая в XI. стол. была населена словенцами. .., a в северной части (в меншей степени) —

словаками.....По реке Рабу обряд мог распространится до Дуная,

a здесь по трем переходам через Дунай: возле Остригома, возле Жи-тавской Туни и возле Комарна (....) и на другой берег Дуная." Toto přenášení obřadu se stalo podle prof. P. B. (str. 271) ,, ... до прихода мадьяр в Европу (totiž, v Panonii) т. e. до XIII. века". (sic!).

Co se týká Slovenska, autor upozorňuje, že nemá dokladů o existenci obřadu na Liptově a na Oravě; a nemá také dokladů o jeho existenci u moravských Valachů, ačkoliv předpokládá, že tento obřad byl přenesen od Srbochorvátů na sever prostřednictvím balkánských pastýřů, a moravští Valaši jsou považováni dosud za potomky těchto pastýřů. Na sever od Moravy a Liptova v polských Tatrách a Beskydách, jak je vidět z dokladů prof. P. B., tento obřad se nachází v mnoha vesnicích. Na jih od Valašska, totiž u St. Hrozenkova, na Moravském Slovácku, obřad se vyskytuje také. Fr. Bartoš ve svém Dial. slovn. mor. na str. 311 vedle slova połaź, - a přidává v závorkách val. a možná, že ještě následující valašský obřad se kryje v hlavních rysech s obřadem polazníka: „Na Valaších před večeří, když se rozžehne, přichází děvečka „ščastikovat" (blahopřát). V ruce nesouc snopek ovsa, který za tím účelem při mlácení odložila, vstoupí do jizby a ščastikuje takto: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Daj Vám Pámbů ščestí, zdraví na ten nový rok, všeho dobrého rozmnožení, hřiehův odpuščení, co sobě žádáte od milého Pána Boha, aby Vám.to Pámbů dal: menší hřichy, větší radosť a po smrti království nebeské, do tak roka ve zdraví a ve ščestí Krista Pána dočkati a s novorozeným Ježíškem se radovati. Vám, hospodáříčku, do roka sto tolarů do pokladnice uložiti. Vám, hospodyňko, sto otepí (lnu) jak hedbáv, a Vání dítky, ščestí a zdraví; vinšovala bych na tisíce, ale Vám vinšuju království nebeské." Když takto poščasti-kuje, dá snopek gazděně, ta jej rozestře po stole, na jeden roh položí pecen chleba, na druhý slaměnku (ošatku), v níž jest po trošce každého obilí, mimo to česnek, cibule, petrželi. Na to na všecko prostře ubrus, a postaví na něm svíčku. Úpravě stolu štědrovečerního věnuje se všude zvláštní péče.. . Na dvoře . . . pak se drůbeži sype žír celé svátky ze slaměnky. Která slepice nežere z toho kola, bude tuláckou