Vraťme se o dvě a půl století nazpět, do období rokoka, kdy v letech 1757 - 1763 Evropou zmítal konflikt, kterému dnes říkáme Sedmiletá válka.

Právě zde, v době kdy válečnictví zažívalo obrovských změn, se objevily na území tehdejší vojenské hranice (militärgrenz) s Tureckem jednotky na svou dobu velmi pokrokové a ojedinělé, na druhou stranu však neprávem opomíjené.

Jednalo se o chorvatské hraničáře, vojáky verbované z obyvatel chudých oblastí Karlovačska (Karlstädt), Varaždínska (Warasdin), Slavonska (Slawonia) a Bánátu strádajících pod vojenskou správou. Snad jejich vrozená srdnatost, nebo snaha ukázat Vídni, že je třeba s nimi počítat, snad ještě čerstvá vzpomínka na slávu Trenckovu z nich udělala jednotky, které rakouskému trůnu pomohly vybojovat nejedno vítěztví.

V průběhu Sedmileté války stálo Chorvatských hraničářů a Grenzhusarů na evropských bojištích 88.000, čímž tvořili prakticky celou čtvrtinu rakouské armády. Mnoho velitelů se spoléhalo na zvenčí nedisciplinované a divoké, v praxi ovšem maximálně efektivní a účelné způsoby jednotek Grenzinfanterie - hraniční pěchoty.

Nejeden z nich se ve svých vzpomínkách o statečnosti a kvalitách jednotek hraniční pěchoty zmiňuje a poskytuje nám tímto možnost nahlédnout na ně, jako na vysoce kvalitní a výjimečné jednotky.

Proto se zrodil i projekt 63. GIR rekonstruující pod skupinou historického šermu a vojenství Alt-Starhemberg Olmütz 63. pluk hraniční pěchoty Karlstädter-Szluiner, za významného vědomostního přispění kolegů z pluků Hoch und Deutschmeister a Salm-Salm.