Uniforma jednotek Grenzinfanterie vycházela z typického
chorvatského civilního oděvu. Barevnost se lišila pluk od pluku.
Při rekonstrukci uniforem a výstrojních součástí se snažíme vycházet
ze sofistikovaných zdrojů tak, aby jich co nejvíce bylo ve shodě,
což je poměrně náročný úkol, jelikož těmto, z vídeňského pohledu
druhořadým, jednotkám nebyla v předpisech a zápisech věnována
velká pozornost. Mezi zdroje patří zejména Ch. Duffy - Army of
Maria Theresia, přetisk Bautzenského rukopisu z roku 1762 - Die
Österreichische Im Siebenjährigen Krieg, Albertina, Ottenfeld,
dále L. a F. Funckenovi a v neposlední řadě série knih nakladatelství
Osprey, které se, v případě námi hledaných zdrojů a informací
pro Grenzinfanterii, mimořádně osvěčilo kvalitou a hodnotou informací,
což u tohoto nakladatelství pravidlem nebývá.
Vojáci pluků Karlovačského generalátu uniformy fasovali (Varaždínským
plukům byla uniforma srážena z žoldu), na vojákovi bylo pouze
aby si opatřil šavli, gürtel (husarský pás) a bündel (tornu).
Životnost uniformy se dle předpisu předpokládala na šest let,
což fakticky vysvětluje rozdílnost odstínů..

barevnost uniforem jednotlivých regimentů podle V.
Vukšiče
UNIFORMA

hraničář 63. GIR z roku 1756
podle Ottenfelda
Stejnokroj vojáka 63. pluku hraniční
pěchoty se skládal s jednoduché bílé košile se stojáčkem, kolem
krku stažené plátěným, cca 40 mm širokým kolárkem červené (u déle
sloužících vojáků černé) barvy.

košile

kolárek
déle sloužících vojáků
Přes košili nosil voják vestu (tento typ se nazývá
Gunjak) červené barvy se žlutým šňůrováním (zde se zdroje
shodují - Ottenfeld, Albertina, Funcken, Osprey). Způsobů šňůrování
je k dispozici několik, od horizontálního, podobně jako na dolmanu,
přes křížení různé složitosti, u našeho 63. GIR je však nejčastěji
uváděn styl "diamantu", který je velmi dobře patrný
z obrázku na vevém kraji stránky. Pravý dolní cíp vesty přesahuje
na levou stanu, podobně jako u dolmanu husarů, vesta je žlutě
lemovaná. Knoflíky jsou ze žlutého kovu.

alternativní "křížený" způsob šňůrování vesty
Pod dolmanem, sepnutý na vestě, byl husarský pás
(Gürtel) ze čtyž až pěti pramenů, při popisu barevnosti se zdroje
opět neshodují (modrá se žlutým vázáním - Osprey, Funcken, Ottenfeld,
světle modrá se žlutočerným šňůrováním - Albertina, bílá se žlutým
šňůrováním - Vukšič)

Gürtel pro 63. GIR
Dolman byl podle všech pramenů modrý se žlutým,
zdvojeným horizontálním šňůrováním, zdroje se mírně rozchází v
odstínu (světlemodrá vs. tmavomodrá, jiné zdroje rovnou uvádějí
všechny varianty od bledě modré, přes středně modrou až po královskou
modř jako možné.). Byl rovného střihu a dlouhý tak, aby řádně
vypasovaný byl o jeden palec (2,5 cm delší než vesta). Knoflíky
opět ze žlutého kovu ve třech řadách. Způsob šňůrování se vyskytuje
v zásadě jeden. Na rukávech byla červená, žlutě lemovaná manžeta.
Dolman byl po celém obvodě také žlutě lemovaný.

hraničář 63. GIR podle Osprey
Kalhoty se nosily modré se žlutým zdobením, zde
jsou zdroje jednotné až na odstín (podobně jako u dolmanu). Sahaly
po kotníky, byly úzkého střihu, podobně jako kalhoty které jsou
k vidění u uherské pěchoty. Zdobení je k dispozici více druhů
- od prostého olemování podacího mostu až po zakončení do trojlístku
stejně jako na uherských a husarských kalhotách.
Jako pokrývku hlavy uvádí všechny zdroje černou
čáku (klobuk), u 63. GIR s červeným "deklem"
(deckel) a korunou s doppeladlerem ze žlutého kovu. Materiálem
byla od roku 1754 plsť, do této doby černá ovčí kožešina. Pro
lepší odolnost proti dešti si však vojáci často ponechávali starší
kožešinový typ. Červený dekl (dříve v roce 1754, ještě převislý
vak, podobně jako u husarů, tento však rokem 1762 definitivně
mizí) a doppeladler byl výsadou Szluinského pluku, jiné karlovačské
regimenty neměly barevný dekl a namísto doppeladlera měly např.
malý žlutý buton (60. GIR Likkaner), světlemodrý buton s červeným
středem (61. GIR Otochaner), nebo nic jako 62. Ogulinský pluk.
poddůstojníkměl vršek čáky po obvodu zdoben cca 1,3 cm širokým
zlatým pruhem a jako další symbol hodnosti nosil cca 120 cm dlohou
lískovou hůl (hazelstock). Na čáce vojáci často nosili větvičku
dubových lístků což byla tradice z minulého století, kde tato
složila k rozeznání bojujících stran.

plstěná čáka, pro 63. GIR s korunou a doppeladlerem ze žlutého
kovu, červený "deckel"
Na nohou nosili vojáci tradiční chorvatské opánky.
Do opánek voják obouval vyšší bílé vlněné ponožky, často červeně
zdobené a lemované.

dochované původní opánky
Thümmler v knize "Die Österreichische Im Siebenjährigen
Krieg" však uvádí i šněrovací kotníkové boty uherské pěchoty
(čižmy), což se zdá být logickou variantou v chladnějších obdobích
a všude tam, kde lehké kožené či plátěné opánky neposkytovaly
dostatečný komfort. Jiné zdroje u některých hrtaničářských pluků
uvádí čižmy (a lokální variace na ně) jako standardní obuv. Důstojníci
nosili standardní husarské holínky s obloukem na přední straně
pod kolenem, velmi často žluité barvy.

bota uherské pěchoty (Ottenfeld)
Typickým a nezaměnitelným rysem jednotek
Grenzinfanterie a pandurů byl rudý plášť s kapucí. Plášť byl vlněný,
u 63. GIR se žlutým lemováním. Z některých vyobrazení je patrné
podélné rozepínání kápě na 4 knoflíky, jinde je kapuce vcelku.
Pokud voják neměl plášť na sobě, nosil ho buďto srolovaný. přehozený
přes rameno se staženými konci k sobě, nebo na zádech na popruhu
šikmo přes prsa (na opačné straně než patrontaška, popřípadě byl
plášť připevněk řemínky pod tornou.

63. GIR podle Funckenů s velmi dobře patrným lemováním pláště
VÝSTROJ
výstroj poddůstojníka rakouské pěchoty s velmi dobře
patrnou patrontaškou, mušketou vz. 1754, tornou z teletiny a polní
lahví, což jsou artefakty standardně používané i u Grenzinfanterie
(Ottenfeld)
Příslušníci Grenzinfanterie nosili standardní pěchotní
patrontašku rakouské armády s výjimkou hraničních ostrostřelců
(Grenzscharfschützen) kteří nosili ke svým dvouhlavňovým kulovým
kozlicím (doppelstutz) brašnu dovolující pojmout 40 papírových
patron pro hladkou a 70 pro vrtanou hlaveň. Pěchotní potrontaška
obsahovala cca 36-40 papírových patron, z toho šest brokových
pro použití na krátkou vzdálenost. Řemen patrontašky byl cca 8
- 9,5 cm široký, z bílé kůže, některé zdroje uvádí na přední straně
ve spodní části přezku na úpravu délky řemenu. Přesnější popis
patrontašek se objevuje až v předpisu z roku 1769. Výplň patrontašky
tvořil dřevěný kvádr, s vývrty pro uložení jednotlivých patron,
pravděpodobně po jedné straně s větší přihrádkou na náhradní křesací
kameny a další materiál, který potřeboval mít voják po ruce. Ve
spodní části patrontašky pod dřevěnou výplní nosil voják ještě
pravděpodobně náhradní zámek a další potřeby.

standardní pěchotní patrontaška
VÝZBROJ
muškety vz. 1722, vz. 1745 (1744??), vz. 1754
Pluky grenzinfanterie byly vyzbrojeny
rakouskými 157 cm dlouhými pěchotními mušketami vz. 1722 (ordinäre
flinte) ráže 18,3 mm (také v modifikaci vz. 1744 s železným nabíjákem
a zkracené na 150 cm - "ordinäre fusilierflinte") a
později i modelem 1754 (ordinäre comissflinte, 150 cm dlouhým),
opatřenými bílým koženým popruhem a bajonetem stejně, jako bylo
zvykem u řadové pěchoty.

mušketa vzor 1722

mušketa vzor 1754
Další palnou zbraní, která rozhodně stojí za zmínku je dvouhlavňová
kulová kozlice hraničních ostrostřelců (Grenzscharfschützen).
Jednalo se o krátkou zbraň s horní vrtanou a dolní hladkou hlavní,
kterou voják nosil v koženém futrálu, namísto bajonetu k ní fasoval
krátkou, 253 cm (J. Lugs - Handfeuerwaffen) dlouhou píku
(Hackellanze) opatřenou ve výšce ramene háčkem, do kterého zakládal
zbraň při míření a píka mu tak sloužila jako opora, jinak nahrazovala
dlouhou pušku s bodákem. Patrontaška k ní je popsána výše. Nabiják
se k této zbrani nosil zvlášť.

hraniční ostrostřelec Szluinského regimentu, ovšem v uniformě
z roku 1768, se svým doppelstutzem a kopím, z obrázku je dobře
patrná zvláštní ostrostřelecká plátěná patrontaška
Jako poboční zbraň nosili hraničáři již od nejnižších hodností
šavle nejrůznějších typů, směsici s mosaznými i železnými jílci,
od granátnické šavle vz. 1705 po varianty pěchotních šavíi vz.
1748 s čepelemi 58 a 66 cm, Hajducké šavle vz. 1658, 1700 a 1738
a husarské šavle vz. 1741 a 1748 s čepelí 72-79 cm, dále a především
však spoustu starých modelů převážně maďarských šavlí, nespadajících
do žádného vzoru. Šavle byly nošeny v černých pochvách na řemíncích
po vzoru husarů. Řemínky byly přichyceny ke koženému opasku pod
Gürtelem.

staromódní typ maďarské šavle
Přestože muškety a někdy i šavle ve
výzbroji hraničářů byly víceméně vzorové, zůstávaly za gürtelem
nadále jatagany a řídce dokonce pistole lokálních typů, které
vojáci vlastnili.
Přes rameno mohl voják nosit na úzkém řemenu jednoduchou tornu
podobné konstrukce jako patrontaška, torna byla buďto z hladké
kůže, tvrdého plátna ši z teletiny. Řemen byl jak hnědý, surový,
i bílý. Někteřá vojáci nosili namísto torny prostý, plátěný nebo
kožený vak. Torna z teletiny byla v roce 1769 přijata jako standardní
předpisová výstrojní součástka.
Na úzkém řemenu přes rameno byla na
levém boku pověšena polní lahev.